Den 3. - proc jsem se neobesil uz vcera

Tak nemam boty, dvakrat na noze, jednou na trochu delsi dobu a nejen ze mi zprasily nohu, jeste jsem je musel dat reklamovat. Vcera jsem je chtel obout na treningu, ale nedaji se vubec nosit. Tlaci mi spatne udelany sev do zaprstnich kustek a slachy, takze sly k Turkovi. Na jednu stranu mne trochu vic nez stve, ze jsem je po ctyrech dnech vlastnictvi prenechal Newbalance, at predvedou co umi, ale docela mne potesili v Trailpoint.cz, ze boty poslou vyrobci jeste dneska. Uz z doby studia predmetu Vyroba elektrotechnickych soucastek na CVUT vim, ze tady kontrola jakosti selhala na plne care. To, ze nemuzu behat mne netrapi, noha se s tim vyrovna a ve stredu budu na treningu opet v plne polni, ale ze mne ceka neurcite dlouha doba, nez dostanu boty zpet, tak to trochu zamrzi. Jako jedna z variant co mi doporucovali v obchode bylo dojit si k sevci. Jeste ted se tomu smeju, to jako vazne? Strategie koupit si kriplici boty, a kdyz nesedi, nechat si je nekde za svoje pracne vydrene bitcoiny spravit. Jak se rika na internetech panove, L O L.

Jinak mi dneska psali z Mana.cz, ze po trech tydnech (15.8-9.9.) potvrdili mou objednavku. Nejdriv jsem se trochu opotil, ale byl jsem ubezpecen podporou, ze balik bude na ceste v radnem terminu od doby prijeti objednavky. Uff.. Nemuzu se na ty amarouny dockat. I kdyz vecer v ramci regenerace pujdu snist neurcite mnozstvi nejlepsich burgeru v praze.

Abych nebyl bubak jen na ostatni, tak jeste ke vcerejsimu pondelnimu treningu v arene. Byla to bida. Boli mne nejak v krizi a nebyl jsem dvakrat ve forme. Trener mi tedy nakazala misto 130kg pracovni vahy na pozved snizit na 100kg a dodrzovat techniku. Nic proti, ale 100kg vazne neni zadna vaha. Po swingach 10min OTM 28kg 10x jsem sel delat stojky a do sprch. Ze by to byly nejaky extra vykony, no ale pro kikoti dobry. 

Foamroller je uz treti den muj nejlepsi kamarad. Jen jeste vymyslet, co s podivne bolicim zapestim a zaprstnima kustkama. Podle myho se to stalo pri spani. Klasika. Pripomina mi to jednu z mych nejoblibenejsich knizek, kdyz britsky vojak za druhe svetove pri operacich v pousti jde za medikem
"Pane, prisel jsem za vami se zapalem plic"
"Zapal plic v pousti? To snad nemyslite vazne, to je stejne neuveritelne, jako kdybyste si zlomil ruku ve spanku"
"To je ta druha vec, se kterou za vami jdu, pane!"

A jeste jsem si skripnul 20kg kotoucem prsty ke zdi. Do stredy ordinuju klid. Stejne mi asi z prace rupne zilka.