Tohle bych chtel venovat hlavne svemu otci, protoze on mne k zimnim sportum pritahl v poslednich letech zpet a dostatecne vybavil, coz si jeste momentalne jako nezamestnany vazne dost cenim.
Letosni zimni sezona ma jedno velke prvenstvi, kteremu predchazely dlouhe pripravy a logisticke peripetie. Kdyz jsem, od koho jineho nez sveho otce, dostal na Vanoce 2015 poukazku na bezky, nemohl jsem jako odpurce behani skryvat sve nadseni. Nastesti to trvalo dva roky, abych promenil svou nejvetsi slabost na osobni vyzvu podporenou notnou davkou tvrdohalvosti a hlavne abych drzel ta dablova prkenka v rukou. A co si budeme povidat, kdyz uz jedu na hory, tak at je hlavnim ukazatelem tepovka a ne, ze se budu kochat zamlzenym vyhledem jak nejaky turista.
S panem otcem mame spolu kazdy rok pocatkem ledna takovou novodobou tradici. On mne nalozi do auta a odveze za svymi kumpany do CHS, kde krome spatnych dietologickych voleb a vecneschnoucich zimnich hadru lze ocekavat i vecery plne nahledu do socialne-politicko-ekonomickych rozhodnuti lidi, ktere bych jinak ve sve velkomestske bubline nikdy nepotkal. U mne ta tradice zacina jeste o par dni drive, protoze jako jiny pokrokovy clovek 21. stoleti projizdim aplikace s predpovedmi pocasi a snehoveho stavu, coz ve mne vyvolava lehky pocit paniky a zrusit smluveny termin, aby se ukazalo, ze snih sleze az v pulce pobytu a ze neni treba jeste hazet flintu do zita.
Nejinak to bylo letos. Vlastne to byla vitana zmena, protoze jsem poslednich par mesicu akorat lezel v materialech a pripravoval se na jakoukoli praci snu, kterou mi trh prace prinese. Poslal jsem tedy jeste headhunterum email, ze par dni nebudu k zastizeni, protoze musim po Vanocich prizpusobit telo velikosti svych pohovorovych obleku. V dobe zapisu tohoto prispevku uz mam za sebou dve noci a musim rict, ze bezkareni dam jeste nejakou tu sanci. Moje poprve v zablescich a bodech bylo priblizne nasledujici:
- jak jinak prochazim jeste noc pred premierou internety, edukativni videa a zaznam z biatlonu, abych si rano overil, ze je mi to uplne k nicemu.
- otec je nervozni, ze mi nejde nasadit si bezky, kdyz uz jsem preci na nich poprve! Po chvili to vzdava a vydava se sam napred, smerem do kopce, aby se pak jen parkrat zastavil a pak jsem ho potkal az kdyz se vracel zpet, aby odemne vyzvedl klic od chaty.
- kumpan mi telefonicky poradil, ze nejlepsi je na zacatek mirny kopec. Kopec na Svycarnu at uz je jakykoli, tak rozhodne neni mirny.
- padam hned a hned nekolikrat. Nakonec se vse ustalilo, ale tuto cast jsem nemohl vynechat.
- je jedno kolik clovek drepne s cinkou, po par tempech do kopce se zadychavam a lituji veskere hospodske stravy, kterou jsem jako jediny mozny zdroj energie do sebe tady mohl nacpat.
- miji mne sumpersky oddil, lide se mezi sebou uvolnene bavi a v mirnem tempu mi po chvili mizi za obzorem.
- pohled na bezecke leginy nakopava vic jak dubstepovy workout playlist. Bohuzel v nynejsi forme pohybu se clovek musi vic spolehnot na obraz, ktery si ulozil do pammeti, nez to, co mel pred ocima. V tomhle je bezecke krouzeni po Stromovce milosrdnejsi pro zacatecniky.
- miji mne nekolik postarsich paru, kteri se klasickym stylem vyhoupli na kopec a i ti mizi za obzorem.
Nakonec jsem ten hodinovy survival prezil bez zadnych velkych ujem na tele. Druhy den uz jsem dany usek zajel o dost rychleji, neni to precijen tak tezke, nemuzu byt debil ve vsem a na vsechno. Odpoledne uz jsem dal otci poradne zabrat, ale to se to mluvi, kdyz prohanite sedmapadesatileteho cloveka po hrebenech. A do toho jsem si overil, ze pokud mate narazenou ruku, tak zimni sporty nejsou idealni formou rehabilitace. Padla tma, takze ted uz jen dosusit metraky bund a zitra opet na bilou stopu. Treba se to obejde i bez sadry. Kdo vi?
Letosni zimni sezona ma jedno velke prvenstvi, kteremu predchazely dlouhe pripravy a logisticke peripetie. Kdyz jsem, od koho jineho nez sveho otce, dostal na Vanoce 2015 poukazku na bezky, nemohl jsem jako odpurce behani skryvat sve nadseni. Nastesti to trvalo dva roky, abych promenil svou nejvetsi slabost na osobni vyzvu podporenou notnou davkou tvrdohalvosti a hlavne abych drzel ta dablova prkenka v rukou. A co si budeme povidat, kdyz uz jedu na hory, tak at je hlavnim ukazatelem tepovka a ne, ze se budu kochat zamlzenym vyhledem jak nejaky turista.
S panem otcem mame spolu kazdy rok pocatkem ledna takovou novodobou tradici. On mne nalozi do auta a odveze za svymi kumpany do CHS, kde krome spatnych dietologickych voleb a vecneschnoucich zimnich hadru lze ocekavat i vecery plne nahledu do socialne-politicko-ekonomickych rozhodnuti lidi, ktere bych jinak ve sve velkomestske bubline nikdy nepotkal. U mne ta tradice zacina jeste o par dni drive, protoze jako jiny pokrokovy clovek 21. stoleti projizdim aplikace s predpovedmi pocasi a snehoveho stavu, coz ve mne vyvolava lehky pocit paniky a zrusit smluveny termin, aby se ukazalo, ze snih sleze az v pulce pobytu a ze neni treba jeste hazet flintu do zita.
Nejinak to bylo letos. Vlastne to byla vitana zmena, protoze jsem poslednich par mesicu akorat lezel v materialech a pripravoval se na jakoukoli praci snu, kterou mi trh prace prinese. Poslal jsem tedy jeste headhunterum email, ze par dni nebudu k zastizeni, protoze musim po Vanocich prizpusobit telo velikosti svych pohovorovych obleku. V dobe zapisu tohoto prispevku uz mam za sebou dve noci a musim rict, ze bezkareni dam jeste nejakou tu sanci. Moje poprve v zablescich a bodech bylo priblizne nasledujici:
- jak jinak prochazim jeste noc pred premierou internety, edukativni videa a zaznam z biatlonu, abych si rano overil, ze je mi to uplne k nicemu.
- otec je nervozni, ze mi nejde nasadit si bezky, kdyz uz jsem preci na nich poprve! Po chvili to vzdava a vydava se sam napred, smerem do kopce, aby se pak jen parkrat zastavil a pak jsem ho potkal az kdyz se vracel zpet, aby odemne vyzvedl klic od chaty.
- kumpan mi telefonicky poradil, ze nejlepsi je na zacatek mirny kopec. Kopec na Svycarnu at uz je jakykoli, tak rozhodne neni mirny.
- padam hned a hned nekolikrat. Nakonec se vse ustalilo, ale tuto cast jsem nemohl vynechat.
- je jedno kolik clovek drepne s cinkou, po par tempech do kopce se zadychavam a lituji veskere hospodske stravy, kterou jsem jako jediny mozny zdroj energie do sebe tady mohl nacpat.
- miji mne sumpersky oddil, lide se mezi sebou uvolnene bavi a v mirnem tempu mi po chvili mizi za obzorem.
- pohled na bezecke leginy nakopava vic jak dubstepovy workout playlist. Bohuzel v nynejsi forme pohybu se clovek musi vic spolehnot na obraz, ktery si ulozil do pammeti, nez to, co mel pred ocima. V tomhle je bezecke krouzeni po Stromovce milosrdnejsi pro zacatecniky.
- miji mne nekolik postarsich paru, kteri se klasickym stylem vyhoupli na kopec a i ti mizi za obzorem.
V dobe porizeni teto fotky byly vsechny sjezdovky splavne
Nakonec jsem ten hodinovy survival prezil bez zadnych velkych ujem na tele. Druhy den uz jsem dany usek zajel o dost rychleji, neni to precijen tak tezke, nemuzu byt debil ve vsem a na vsechno. Odpoledne uz jsem dal otci poradne zabrat, ale to se to mluvi, kdyz prohanite sedmapadesatileteho cloveka po hrebenech. A do toho jsem si overil, ze pokud mate narazenou ruku, tak zimni sporty nejsou idealni formou rehabilitace. Padla tma, takze ted uz jen dosusit metraky bund a zitra opet na bilou stopu. Treba se to obejde i bez sadry. Kdo vi?
