čtvrtek 31. srpna 2017

Tlustopedia (dil 1.)

Blizi se konec leta, beach body uz mnozi hromadne uklizeji zpet do skrini a mne s mym tradicnim "pozde ale prece' napadlo, ze bych se mohl obecne trochu venovat tematu, ktere maji lide s velkym vytlakem vody spolecne. Nevim, jak se to presne stalo, ale nejak se ted uplne nenosi nazyvat veci pravym jmenem. Ano, idealne je obloha stale modra, trava zelena, voda mokra, ale clovek s nadvahou uz neni tlusty, jak nam to mohou pomoci urcit ruzne tabulky, ale je to clovek spokojeny sam se sebou.

V dnesni ambiciozni dobe je snem kazdeho neco vybudovat. Idealne neco velkeho. Ale ne kazdy ma na to dostatecny drajv a odhodlani. Vzdyt kazdou chvili jsme rozptylovani ze vsech stran a venovat se necemu na plny uvazek, krome uz tak narocneho zamestnani je temer zhola nemozne. Nejsem sice architekt, jen technicky inzenyr, ale myslim, ze jsem vypozoroval jev, kdy je budovani mnohem snadnejsi, nez jit na jedno pivo a opravu to dodrzet. Vite, jak nekteri lide prohlasuji, ze jejich telo je chram? V tomto pripade se nekomu dari uspesne stvorit uplnou katedralu. Dobre zpravy! Tloustnuti totiz nevyzaduje vubec zadne usili. Byt obezni je totiz ta nejjednodussi vec na svete. Ale ano, vzdy se ozve nekdo, ktery mi rekne, ze to neni pravda, ze zkouseli vsechno, ale bohuzel to maji geneticky, protoze jejich mama ma sva kila, otec v tom jede ted a sourozenci take nakupuji obleceni ve vyprodeji cirkusovych stanu. Jiste, tento symptom ma vetsinou spolecneho jmenovatele a je jedno, jestli je jim bucek, pecena kachna, chlebicky nebo deset sisek knedliku, ktere nechaji magicky zmizet kazdou nedeli k obedu.

Vzdycky jsem si pokladal takovou otazku, proc to lide nechaji zajit tak daleko? Pribirani je kontinualni proces. Nefunguje to tak, ze se rano s brekem probudim na vrzajici posteli, pres bricho si ani nevidim na spicky nohou a rikam si, ze to preci neni mozne, vzdyt jsem mel vecer jen cokoladovy puding. Koukam, ze jsem se v uvodu trochu rozohnil, ale to uz tak byva u lidi kteri nebehaji.

Posledni dobou jsem se zabyval myslenkou, jak na to, abych si nemusel odpirat a pritom se stale vejit do obleku. S nabyvajicim volnym casem jsem se chtel venovat puvodni predstave, ze se staci hodne hybat a pak si clovek muze vice doprat, ale i s naslednou konzultaci s tematickou literaturou a porovnanim vysledku bylo vse tradicne tak trochu jinak. Takze zatim na otazku, proc nehubnete, kdyz preci cvicite hodinu trikrat tydne a jinak sedite u pocitace, chodite hyrit, nespite a mate spatne dietologicke volby, bohuzel nemam odpoved.


Ale o tom, cemu se ted venuju, proc trochu kulham se zase rozepisu az priste.

Napoveda, misto do divadla vstavam rano do zelezarny.

0 komentářů:

Okomentovat